Ekosystémy Sibiře a jejich paleoekologická interpretace
Koordinátor
Milan Chytrý (chytry@sci.muni.cz)Spolupracovníci (Masarykova univerzita)
Irena Axmanová, Jiří Danihelka, Pavel Dřevojan, Michal Hájek, Ondřej Hájek, Petra Hájková, Michal Horsák, Martin Kočí, Klára Komprdová, Svatava Kubešová, Zdeňka Lososová, Pavel Lustyk, Salza Palpurina, Barbora Pelánková, Libor Petr, Zdenka Preislerová (Otýpková), Jan Roleček, Marcela Řezníčková, Veronika Schenková, Vít Syrovátka, Petr Šmarda, Lubomír Tichý, Viktoria Wagner, David ZelenýSpolupracovníci (ostatní instituce)
Finanční podpora
Cíle projektu
Projekt zkoumá diverzitu různých složek přirozených ekosystémů Sibiře a přilehlých oblastí. Speciálně se zaměřuje na rostliny, měkkýše a savce, tedy významné paleoekologické indikátory. Dva hlavní cíle projektu jsou:popsat struktury rozmístění druhové diverzity v temperátních a boreálních ekosystémech kontinentální severní Eurasie a odhalit procesy, které stály za jejich vznikem; najít potenciální analogie nebo relikty pozdně pleistocenních a raně holocenních ekosystémů, které by mohly zlepšit naše znalosti o ekologických procesech probíhajících v těchto dávno zaniklých ekosystémech severní Eurasie.
Hlavní výsledky
Glaciální refugium v horách Altaje a Západního Sajanu
V horách Altaje a Západního Sajanu jsme objevili pravděpodobně nejlépe zachovalé refugium vrcholně glaciální bioty v Eurasii. Toto zjištění je podpořeno výraznou podobností moderního pylového spadu z těchto pohoří s fosilními pylovými spektry z pozdně pleistocenních sedimentů ve střední Evropě (Kuneš et al. 2008, Magyari et al. 2014), objevem celého společenstva terestrických měkkýšů typických pro sprašové sedimenty nejchladnějších fází pleistocénu na jihovýchodě ruského Altaje (Horsák et al. 2010b), běžným výskytem mnoha glaciálních reliktních rostlin a plžů v této oblasti (Horsák et al. 2015) a zjištěním velké podobnosti mezi současnou faunou savců jihovýchodního ruského Altaje a Sajanu a pleistocenními faunami několika regionů severní Eurasie (Pavelková Řičánková et al. 2014). Podíl savců, kteří v tomto území vymřeli mezi posledním glaciálem a současností je nejmenší v severní Eurasii (Pavelková Řičánková et al. 2015, 2018). Krajinná mozaika ekosystémů jihovýchodního ruského Altaje byla podrobně popsána jako současná analogie vrcholně glaciální stepotundry (Chytrý et al. 2019).
Lesy jižního Uralu jsou podobné středoevropským lesům raného holocénu
Lesy Jižního Uralu jsme interpretovali jako analogii raně holocenních lesů střední Evropy. Ekologie těchto lesů naznačuje, že šíření širolistých temperátních stromů mohlo omezit diverzitu bylinného patra světlých raně holocenních lesů, ale současně mohlo vést ke zvýšení diverzity společenstev lesních měkkýšů (Chytrý et al. 2010, Horsák et al. 2010a).
Druhově nejbohatší lesy mimotropické Eurasie
Na severním Altaji jsme objevili březovo-borové hemiboreální lesy s extrémně vysokou druhovou diverzitou v podrostu (až 114 druhů na 100 m² a 149 druhů na 1000 m²). Jde o dosud největší zjištěné hodnoty maloplošné druhové diverzity zaznamenané v lesích temperátní a boreální Eurasie (Chytrý et al. 2012).
Rozložení druhového bohatství v krajině a jeho příčiny
Na základě rozsáhlého standardizovaného sběru vegetačních dat v různých částech Sibiře a přilehlých územích jsme popsali rozložení druhového bohatství v krajině v závislosti na různých faktorech, zejména pH půdy (Chytrý et al. 2007, Palpurina et al. 2017), klimatické kontinentality (Chytrý et al. 2008, Palpurina et al. 2017) a primární produktivity (Axmanová et al. 2012, 2013, Palpurina et al. 2019).
Současný pylový spad v kontinentálních krajinách
Na transektech přes krajinu Altaje a Západního Sajanu jsme prozkoumali spad pylu zachyceného v mechových polštářích a humusu a vztáhli jej k okolním vegetačním typům (Pelánková et al. 2008, Pelánková & Chytrý 2009). To umožnilo zlepšit interpretaci vrcholně a pozdně glaciální vegetace střední Evropy na základě fosilních pylových spekter (Kuneš et al. 2008, Magyari et al. 2014).
Paleoekologie Sibiře
Pro lepší pochopení glaciální historie refugiálního území na Altaji jsme vytvořili modely rozšíření biotopů v této oblasti během posledního glaciálního maxima (Hais et al. 2015). Ty naznačují, že v tamní krajině tehdy převládaly pustinné stepi. Na severu Sibiře a v Beringii byla ale situace jiná: naše studie z této oblasti založená na analýze rostlinných zbytků ze zmrzlých žaludků a střev vrcholně glaciálních býložravců rekonstruovala vlhkou krajinu s výrazným zastoupením tundry, rašelinišť i lesíků a křovin (Axmanová et al. 2020). Zabývali jsme se i temperátními relikty v současné sibiřské krajině: pomocí paleoantrakologických a dendroekologických metod jsme rekonstruovali ekologickou historii lípy sibiřské (Tilia sibirica), reliktního druhu přežívajícího na jižní Sibiři (Novák et al. 2014).
Ekologie společenstev měkkýšů
Pionýrské studie faun měkkýšů, jejich diverzity, ekologie a stanovištních nároků byly provedeny na Jižním Uralu (Baškortostán) (Horsák et al. 2010a), Altaji (Horsák et al. 2010b, 2015, 2018, Chytrý et al. 2019), ve středním Jakutsku (Horsák et al. 2013) a na Západosibiřské nížině (Horsák & Chytrý 2014).
Fytocenologický výzkum
Provedli jsme pionýrské fytocenogické zhodnocení různých typů přirozené vegetace severního Zabajkalí v Burjatsku (Chytrý et al. 1993, 1995, Danihelka & Chytrý 1995, Anenkhonov & Chytrý 1998) a suťové vegetace Altaje a Západního Sajanu (Ermakov et al. 2006). Formálně jsme popsali několik syntaxonů nových pro vědu.
Taxonomické studie a významné floristické a faunistické nálezy
Popsali jsme několik druhů sibiřských terestrických plžů nových pro vědu: Vertigo botanicorum (Horsák & Pokryszko 2010), V. beringiana, V. chytryi, V. genesioides (Nekola et al. 2018) a Punctum lozeki (Horsák & Meng 2018). Genetickými analýzami jsme potvrdili, že lípa sibiřská (Tilia sibirica) je samostatným druhem odlišným od evropské lípy srdčité (Tilia cordata) (Logan et al. 2018). Z ruského Altaje jsme popsali nového mezirodového hybrida mochny, Potentilla x nebulosa (Danihelka & Soják 2012). Dále jsme nalezli mochnu Potentilla turkestanica na Altaji jako nový druh pro flóru Ruska (Soják et al. 2011) a tři druhy mechů (Bryum klinggraeffii, B. rubens a Dicranella staphylina) jako nové pro asijskou část Ruska.